Deník dobrovolníka: Nálada je nejhorší za celou dobu. Přesto se nikdo nevzdává

před 12 hodinami 1

Dobrovolník Mac

Je konec měsíce a já slíbil, že budu do března zpátky v ČR. Přeju klukům štěstí. Opouštím Sumskou oblast a mizím k domovu. Jedu tak nějak v kuse a po 30 hodinách jsem doma. Po krátkém spánku následuje plánování další pomoci. Již zítra se potkám s kluky ze skupiny "Havloids" a budeme točit na Vinohradech krátký rozhovor na podporu Ukrajiny. Moc se na to těším.

V dalších dnech nakupuji další pick-up pro tým Runy, protože mezitím přišli o další auto. Daří se mi koupit Mitsubishi L200. To je typ aut, která mají nejraději. Dají se lehce opravit a motor vydrží neuvěřitelné věci.

Ani ne po sedmi dnech v ČR se vracím opět na Ukrajinu. První věci vykládám v Charkově. Tentokrát jsou potřeba léky a 3D výtisky. Je to takový místní vynález - jedná se o pouzdra tištěná na 3D tiskárnách, kde se po obvodu umístí ložiskové kuličky, do středu se vloží plastická trhavina a takto sestavené bombičky se hází z dronů, kde při nárazu vybuchnou.

Po zastávce v Charkově už následuje přejezd k Runě. Tady předám auto, osm kusů terénních pneumatik a spoustu dalšího vybavení, které jsme si při minulé návštěvě odsouhlasili. Večer ještě online z kanceláře velitele děláme nákup věcí asi za 200 000. Jsou to věci pro provoz dronů. Ještě před týdnem nutně potřebovali svářečky a kompresor, ale to padlo na nižší stupeň priority. Teď jsou nutné antény, koaxiál atd.

Dozvídám se, že má Michal lidi na pozici už 48 dnů a nedaří se je stáhnout. Zásobováni jsou jen díky dronům. Tím se vysvětlují změny v prioritách nákupu. Stav se každým dnem mění a je třeba dobře komunikovat a pružně reagovat, aby byla pomoc co nejefektivnější.

Druhý den se vydáme na pozice vpředu. I zde jsou ohromné změny. Rus postoupil na úseku vedlejších brigád. Tam, kde bylo před měsícem bezpečno, je dnes veliké riziko. Vzpomínám na slova jednoho chlapce, co si liboval při poslední návštěvě, že bydlí po 8 měsících v zákopech konečně pár týdnů v malém domečku. No netrvalo to dlouho a už je opět v krytu. Změny jsou zde ohromné a nálada lidí asi nejhorší za celou dobu. Ale i přesto se nikdo nevzdává.

Runa smutní, že její dělo je rozbité a musí do opravy. Bude teď několik dní pracovat jinak. Po předání materiálu a splnění některých úkolů na pozicích se vracíme zpět. Michal po mně chce, abych se seznámil s jejich protitankovým raketometem a naučil se ho ovládat. Tuto znalost musí mít všichni vojáci, kteří pracují na předku, z důvodu všestranné znalosti při obraně pozic. Po zaškolení následuje střelba a přesun na základnu u Slovjansku, kde ve městě vyzvedneme první objednané balíčky. Ukrajinská soukromá "Nová pošta" funguje naprosto dokonale, ta česká by se měla od nich začít učit.

Ještě vyrážím navštívit bábušku, které opět přivezu nákup a léky na srdce. Jako vždycky mě vítá se slzami v očích a nazývá mě synáčkem. Dostávám vynadáno, že jsem se už měsíc neukázal a že o mě měla ohromný strach. Navštěvuji ji pokaždé, když jedu na Ukrajinu. Už dva a půl roku. Ten čas ohromně letí. A ona tady stále žije v rozpadlém domečku v těžkých podmínkách odkázaná jen sama na sebe. Po krátké návštěvě ale musím vyrazit zpátky na základnu. Čeká mě Runa a Michal.

Ladíme poslední objednávky, abych ráno mohl rovnou zmizet do Sumské oblasti za vojáky z oddílu "Rugbisti".