Jak Husák hostil Asada na Pražském hradě ruskou vodkou aneb Syrští přátelé komunistů

Háfiz al-Asad poprvé navštívil Prahu v roce 1975 a znovu o deset let později. Když 7. října 1985 večeřel na Pražském hradě, číšníci mu přinesli zeleninový smíšený předkrm, silný hovězí vývar se sýrovými tyčinkami, plněná kuřecí prsíčka s ananasem a vařené brambory. Druhý chod tvořila masová směs na rožni s hranolky a pikantní salát. A jako sladkou tečku připravila hradní kuchyně dort nazvaný Praha.

Vodka ze Sovětského svazu

Jídelníček ze společné večeře prezidentů Gustáva Husáka a Háfize al-Asada z roku 1985 dodnes opatruje Archiv Kanceláře prezidenta republiky. Pila se sovětská vodka Stoličnaja, Plzeňský Prazdroj, Rulandské bílé i červené z Mikulova, sekt a brandy. Syrský host doma budoval arabský pseudosocialismus a muslimům v jeho zemi tak nebyl zapovězen alkohol.

Radikální islamisté v Sýrii i jinde v arabském světě nebyli takovým nebezpečím jako dnes a tamní státníci pod vlivem ekonomické spolupráce se sovětským blokem zkoušeli nějak propojit umírněný islám, socialismus a tržní hospodářství. Pokud se ale islamisté pokusili zviditelnit, systém tvrdě zasáhl, povstání Muslimského bratrstva ve městě Hamá v roce 1982 rozdrtil Háfiz al-Asad za cenu 10 tisíc obětí.

„Háfiz Asad vystupuje v zahraničně politické sféře důsledně protiimperialisticky, usiluje o spravedlivé řešení situace na Blízkém východě a po státní a stranické linii upevňuje a rozšiřuje přátelské styky se zeměmi socialistického společenství,“ chválil ústřední deník KSČ Rudé právo syrského prezidenta a předsedu Baas během jeho pražské návštěvy v roce 1985. Po jeho smrti v roce 2000 obě funkce přebral jeho syn Bašár al-Asad, který se podle OSN dopouštěl ve 14 let trvající občanské válce zločinů proti lidskosti.

Spojenci proti Izraeli

V roce 1985 velebilo Rudé právo Syrskou arabskou republiku jako udatného nepřítele Izraele. „Prezident Gustáv Husák vyjádřil vysoké ocenění úloze Sýrie, která nese v oblasti Blízkého východu bezprostřední tíhu odporu vůči současným imperialistickým a sionistickým pokusům likvidovat palestinskou otázku,“ uvedl komunistický deník 13. dubna. Československo a Sýrii spojoval především protiizraelský postoj a podpora palestinského odporu a Organizace pro osvobození Palestiny na čele s Jásirem Arafatem.

Háfize al-Asada Husákova slova potěšila: „Asad poděkoval za vřelé a srdečné přijetí, kterého se mu dostalo od československých představitelů a pracujících. Vyzvedl principiální mírovou zahraniční politiku ČSSR a podporu, kterou poskytuje revolučnímu zápasu arabského lidu proti imperialismu a sionismu.“

Zatímco v roce 1948 stálo Československo za Izraelem a vojenskou pomocí významně napomohlo k udržení nově vyhlášeného židovského státu, v padesátých letech muselo na pokyn Moskvy udělat politický přemet. Kreml se totiž rozhodl pro vehementní podporu arabských nepřátel Izraele. „Pod lživými frázemi o komunistickém a sovětském nebezpečí pro svobodu všech Arabů se snaží západní imperialisté zasévat mezi arabské státy sémě nedůvěry k Sovětskému svazu,“ napsal v roce 1972 v knize Izraelská agrese diplomat a spolupracovník StB Ivan Brož. A tento politický kurs drželo socialistické Československo až do listopadu 1989.

Pražský hrad pro teroristy a diktátory

Pro arabské vůdce byl Pražský hrad skutečně otevřen dokořán až do sametové revoluce. Když například prezident Husák uvítal 18. října 1989 palestinské teroristy, do pádu komunismu zbýval sotva měsíc. S palestinským vůdcem tehdy přiletěl do Prahy také Bassam Abu Sharif, podle amerického časopisu Time nejznámější tvář blízkovýchodního teroru. Stál například za únosy čtyř letadel v září 1970, která mířila ze západní Evropy do New Yorku a Londýna, ovšem skončila na pouštním letišti v Jordánsku. Palestinci tehdy zadrželi 310 rukojmích a letadla demonstrativně zničili výbušninami.

VIDEO: Rok „řádění motorovou pilou“. Milei léčí zemi radikální kúrou, mohla by zabrat i u nás?

Husák arabské potentáty také rád dekoroval nejvyšším státním vyznamenáním – Řádem Bílého lva. V říjnu 1989 ho připnul na hruď právě Arafatovi, ale v roce 1978 stejný metál dostal i svérázný libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. „Musíte chápat snahu našeho lidu zvyšovat svou obranyschopnost tak, aby dosáhl vítězství proti silám imperialismu a reakce,“ řečnil tehdy Kaddáfí v Praze. Řád dostal za „boj proti imperialismu, kolonialismu, neokolonialismu a sionismu“. A na Staroměstské radnici mu primátor Zdeněk Zuska předal symbolický klíč od bran města, takže diktátor byl od té doby doma i ve stověžaté Praze.

V roce 1977 získal Řád Bílého lva íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a v roce 1975 při první návštěvě Československa také Asad. Syrský prezident, předseda strany Baas a také armádní generál tehdy z Prahy vzkázal světu, že proti Izraeli stojí jednotně celý arabský svět: „Konflikt není mezi žádnou jednotlivou arabskou zemí a Izraelem, nýbrž je to konflikt mezi arabským lidem a Izraelem.“

Poslední tečka za družbou totalitních stran

O pevném přátelství KSČ a Baas se političtí vůdci naposledy ujišťovali v dubnu 1989 v syrském Damašku. „Chci podtrhnout, že Sýrie je rozhodnuta jít socialistickou cestou,“ prohlásil generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš 12. dubna 1989, když se v Sýrii loučil s Háfizem al-Asadem.

Půl roku před sametovou revolucí oba politici vzletně řečnili o dalším dlouhém přátelství. „Vyjádřili uspokojení nad úrovní styků mezi KSČ a stranou Baas, mezi společenskými a masovými organizacemi obou zemí a potvrdili přání dále je rozvíjet,“ uvedlo Rudé právo v dubnu 1989.

To už se nepodařilo, neboť KSČ přišla o vedoucí úlohu v zemi krátce po událostech 17. listopadu. K pádu obdobné totalitní partaje Baas v Sýrii ale došlo až 35 let poté, společně s koncem dlouhé vlády dynastie Asadů, která tuto blízkovýchodní zemi kontrolovala více než půlstoletí. Byť poslední léta Bašár al-Asad ovládal pouze její části a hlavní město Damašek. Až s jeho porážkou tak v propadlišti dějin mizí i poslední stopy po zvláštním spojenectví československých komunistů se syrskými autokraty.