Jak v Londýně oslavují Krejčíkovou. Cítí v sobě dravost a popisuje, co nebylo úžasné

Londýn (od našeho zpravodaje) - Znovu dostala do ruky mísu Venus Rosewater, ikonickou trofej pro vítězku Wimbledonu. Absolvovala celou řadu příjemných povinností spojených s obhajobou, na tiskové konferenci pak v neděli odpoledne zodpovídala množství dotazů.

Barbora Krejčíková má před startem travnatého grandslamu program nabitý k prasknutí, ale užívá si to.

"Je hrozně příjemné, že tu visí moje plakáty. Strašně si toho vážím a jsem ráda, že se mi to loni povedlo, protože cesta na vrchol je strašně náročná, trvá strašně moc let a někomu se to třeba ani nepovede. Jsem ráda, že jsem si to mohla zažít," vypráví devětadvacetiletá hráčka.

Návrat do londýnského areálu v ní vyvolal výjimečné pocity.

"Užívám si to," podotýká s tím, že si tlak spojený s výrazným zájmem příliš nepřipouští. "Cítím se dobře, jsem šťastná a je mi ctí být v takové pozici a jít z této pozice do turnaje. Nepřijde mi to nějak těžké."

Po odstoupení z přípravného turnaje v Eastbourne měla pár dní volna. "Nehrála jsem tenis, dělala jsem věci mimo kurt. A cítím se každý den lépe. Věřím, že v úterý bude vše dobré," říká.

Podle tradice nastoupí jako úřadující šampionka v druhý den turnaje na úvod programu na Centre Courtu. "Myslím, že to bude mix všech emocí. A většina z nich bude pozitivních," věří.

Během posledních dnů měla dostatek času vzpomínat na dechberoucí jízdu za titulem. Když má ale vyzdvihnout jedinou vzpomínku, váhá. 

"Je těžké říct jednu věc. Celý ten víkend byl skvělý. Bylo to jako pohádka. Tak asi vítězný mečbol a následný pohled do boxu. Možná tohle," vybírá nakonec.

Před rokem nemohla uvěřit, že trofej dávají právě jí. Nemohla uvěřit, že je skutečná. Teď ji dostala na omezený čas zpět do svého držení.

Zatímco doma měla po celý rok pouze repliku, nyní se v jejích rukách ocitl na omezenou dobu překrásný, historií nasáklý originál.

"Bylo to úžasné. Ale zas tak úžasný nebyl ten moment, kdy jsem musela trofej vrátit," směje se Krejčíková. "Ale řekli mi, že když budu hrát dobře, zase mi ji dají. Tak uvidíme."

"Byl to ale nádherný den. Nádherná zkušenost. Bylo super se hezky obléct, nalíčit se, vypadat jako žena a užít si po roce něco takového. Být tu jako jedna z prvních, podívat se na Centre. Doufám, že to ještě někdy zažiju," popisuje dvojnásobná grandslamová šampionka a netají se velkou motivací podobný úspěch znovu zažít. 

I když letos odehrála pouhých šest zápasů, v přípravě v Eastbourne se naladila dvěma vydřenými výhrami, při kterých utekla dvěma britským hráčkám z mečbolů.

Podobně hekticky přitom odstartovala i před rokem svou jízdu Wimbledonem: zvládla dva těžké, bolestivé a utrápené duely.

"Myslím, že to je taková moje cesta. Vždycky jsem si musela procházet složitými situacemi, kdy se mi nedařilo, jak bych chtěla, a nešlo mi to. Je to složité, ale když to člověk celé otočí a vyhraje zápasy, které se přelívají ze strany na stranu, tak to určitě strašně pomáhá," říká Krejčíková.

V letošním dlouhém výpadku spatřuje i pozitiva. Neunavila se, cítí se nabuzená.

"Měla jsem dlouhou a mentálně náročnou pauzu, protože jednu dobu jsem nemohla dělat vůbec nic a jenom jsem odpočívala. Ale zase jsem si odpočinula a teď v sobě cítím dravost. Těším se na zápasy. A možná od sebe nemám taková očekávání, jako jsem měla dřív," uzavírá wimbledonská šampionka.

V úterý začne proti mladé filipínské senzaci, nebezpečné Alexandře Ealaové.