Je tu zlatá éra českého tenisu, míní šampion z New Yorku. Menšík má "americkou" hlavu

Byl čtvrtek 1. září 2005. Školáci po prázdninách neochotně zasedali zpět do školních lavic, když se v Prostějově narodil budoucí velký tenisový talent jménem Jakub Menšík. 

Tehdy samozřejmě ještě nikdo netušil, jak to bude s raketou v ruce umět. Český tenis držel palce jiné mladé hvězdičce. Dva měsíce poté dokonce přišla skvělá zpráva z Paříže - vytáhlý klučina s kudrnatými vlasy pod kšiltovkou ovládl Masters.

Jmenoval se Tomáš Berdych, bylo mu dvacet let a tenisoví experti mu podobně jako nyní Menšíkovi věštili velkou budoucnost.   

Rozhodně se nespletli. Rodák z Valašského Meziříčí byl šest let nepřetržitě v první desítce žebříčku. Zahrál si finále Wimbledonu a dvakrát přispěl k zisku stříbrné trofeje v Davis Cupu. 

Kdo by to byl ale řekl, že uplynou další dvě dekády, než někdo z České republiky vyhraje podobně velký turnaj - jako je pařížské Masters. 

"Prokousat se za té éry do úplné špičky bylo ohromně těžké. Nechtěl bych tu současnou tenisovou dobu nijak shazovat, Sinner s Alcarazem teď klidně také můžou léta dominovat. Ale ty další pozice v první desítce už jsou mnohem otevřenější, jsou tam hráči, kteří mají výkyvy a kteří se určitě dají porazit," přiznal Aktuálně.cz Dušan Lojda. 

Sám byl velkým talentem českého tenisu, když ovládl juniorku US Open v roce 2006. Série zranění ho ale přibrzdila a pak už se nedokázal probít alespoň do první stovky žebříčku. 

Dlouhodobě ale žije tenisem, trénuje a na vlastní oči viděl vyrůstat novou generaci v čele s čerstvým šampionem Miami Open Jakubem Menšíkem, který byl jeho soused a párkrát si proti němu i zahrál. 

"Byl mi hrozně sympatický tenisově i lidsky. Obyčejný kluk, co čapnul kolo a s báglem vyrážel na tenis, vždycky na mě mával vytlemený jak lečo. Pohodový kluk z malého města, který si užívá tenis. To je základ. Odmalička měl na tenis skvělou hlavu. Z ničeho si nic nedělal a tvrdě si šel za svým," vzpomíná Lojda. 

Ale že v 19 letech vyhraje podnik, za který mu přistane 1000 bodů do žebříčku, by prý nečekal. Berdycha v porovnání s jeho úspěchem v Paříži předstihl věkem o půl roku.

A tak se logicky nabízí otázka, čeká Menšíka podobná budoucnost? 

"Berdych byl neuvěřitelný hráč. Neměl moc zranění, protože se o své tělo skvěle staral a dobře regeneroval. Tohle si musí Menša pošéfovat, bude to to nejdůležitější, aby v dnešním fyzicky náročném tenisu byl ready. Pak bude mít podobné výsledky, ne-li lepší," věří bývalý tenista, který v minulosti trénoval například Jiřího Veselého.

Berdychovi kritici někdy vyčítali, že mu k zisku grandslamu chyběla schopnost podat ten nejlepší výkon v těch nejdůležitějších okamžicích, kdy se zápas láme. A právě tuhle přednost nyní tenisoví experti na Menšíkovi už v 19 letech obdivují.

"Menšova hlava je až taková americká. Hodně zdravě sebevědomá. Jenže s tím se musíte narodit, to nejde jen tak naučit. On si proto jde. Nechci říct, že vyhrát dvakrát 6:2 umí každý, ale ti nejlepší se ukážou až v těch vyrovnaných koncovkách. A ještě v 19 letech na tak velkém turnaji," chválí Menšíka Lojda.

Už teď je jasné, že český tenisový teenager dělá pokroky měsíc co měsíc a co bylo jeho slabinou, už po pár turnajích neplatí. 

"Ještě loni jsem mluvil o tom, že by mohl zlepšit forhend a teď ukázal, že se v něm ohromně posunul, uhrával vítězné míče a k tomu ten jeho skvělý pohyb navzdory velké výšce. Těžko se teď hledají slabiny." 

Po letech, kdy největší úspěchy tuzemskému tenisu přinášely ženy, se misky vah začínají obracet. První kvartál sezony 2005 je toho jasným důkazem. 

Tři české tituly na okruhu ATP a každý od jiného hráče. Jiří Lehečka triumfoval v Brisbane, Tomáš Macháč v Acapulcu a Menšík nyní v Miami. Všichni se seřadili v první třicítce žebříčku. Nejstaršímu z nich je přitom pouze 24 let. 

"A to bych ještě nezapomínal na Víťu Kopřivu, který o víkendu vyhrál velký challenger a blíží se první stovce žebříčku, do které by se měl dostat, protože až do Wimbledonu neobhajuje příliš bodů," rozšířil Lojda výčet českých nadějí.

Podle něj řeči o tom, že se čeští mladíci navzájem táhnou a motivují rozhodně není žádné klišé. Přestože jde o individuální sport.

Macháč je komplexní, Lehečka pracovitý

"Funguje to. Trénují mezi sebou, velmi dobře se znají. Navzájem si tak trochu ukazují cestu. Jeden vyhraje turnaj ATP, druhý to chce zažít taky, když vidí, že to jde. Ti kluci se vídají, na turnajích jsou často spolu, a chtějí se porazit, chtějí být lepší než ten druhý. A co vím, perfektně spolu vycházejí i lidsky." 

Aktuální českou jedničkou je Macháč, který pokračuje v životních výkonech i v letošní sezoně. Jen ho často brzdí zdravotní potíže a patří k hráčům, kteří na okruhu nejčastěji skrečují zápasy.   

"Tomáš je neskutečně komplexní hráč. Umí hrát na všech površích, skvěle se hýbe, má parádní bekhend po čáře. Zranění má ale poměrně hodně. Nevidím, do toho, čím to může být. Slyšel jsem, že třeba v Indian Wells bylo poměrně chladno, mohl tam nastydnout. Tělo v tenisu dostává zabrat, zápasů je spousta, k tomu cestování, ne každému to sedne," uvažuje Lojda.

Také Lehečku v minulé sezoně potkalo vážné zranění. Kvůli únavové zlomenině přišel o celé tenisové léto. Brzy se ale vrátil do formy a díky skvělým výsledkům se drží top 30 rankingu.

"Lehiho také sleduju od brzkého věku. Je to ohromně pracovitý profík. Byl odmalička ohromně disciplinovaný a šel si za svým. Oprávněně je přirovnáván k Berdychovi. Stavbou těla i stylem hry. Má skvělý servis, žene to forhendem. I na něm je super, že má hru pro všechny povrchy," popsal Lojda Lehečku.

Těžit z toho může český daviscupový tým, který má logicky pod novým nehrajícím kapitánem Berdychem velké ambice. A to i přesto, že v zářijovém druhém kole si to o postup do finále rozdá s favorizovaným týmem USA. 

"Jsou na takové úrovní jako dlouho ne. Je tady opět zlatá éra českého tenisu. Kluci musí vydržet se zdravím a pak věřím, že zase můžou vyhrát Davis Cup jako v době Berdycha se Štěpánkem," dodává Lojda.

A letošní statistiky mu dávají za pravdu. Češi se Američanů vůbec nemusejí bát. Menšík si letos připsal skalpy Taylora Fritze, či Bena Sheltona. Macháč zase přetlačil Reillyho Opelku, Brandona Nakashimu či Learnera Riena.

Všechny indicie tedy vedou k tomu, že z českého z mužského tenisu půjde v následujících měsících a sezonách opět strach.