Komentář: Z pohádky do tvrdé reality. Proměna týmů, s nimiž Češi vyběhli, ohromuje

Kdyby NHL na konci loňského května nějakým zázrakem vyslyšela jízlivé volání Davida Pastrňáka a dodatečně pozvala čerstvé mistry světa Čechy na svůj Turnaj čtyř zemí, trenér reprezentace Radim Rulík by sestavu nejspíš moc neměnil.

Ne ani tak proto, že vítězná formule se má zachovat, ale spíš z důvodu, že výrazně lepší soupiska by stejně sestavit nešla.

Rulík měl při zlatém tažení štěstí, že mu na poslední chvíli dorazili David Pastrňák, Pavel Zacha a Martin Nečas.

Pak už z neoddiskutovatelných posil chyběl akorát obránce Filip Hronek a centr Tomáš Hertl. Nikdo další v aktuální sezoně NHL nehraje alespoň 15 minut za zápas, byť útočníci Filip Chytil s Jiřím Kulichem jsou blízko.

Optimisté, posílení nejen zlatou Prahou, ale i třemi medailemi v řadě na juniorském MS nebo dvěma na dorosteneckém Hlinka Gretzky Cupu, možná věří, že Rulík by vyběhl s velmocemi i na Turnaji čtyř.

Ostatně už květnový šampionát v Praze a Ostravě měl vyhrát někdo z našlapaného tria Kanada, USA a Švédsko, než se ukázalo, že Češi v takřka nejsilnějším složení dokážou divy.

Jenže jakkoliv nabité zmíněné velmoci byly, pořád šlo - snad až na obranu a brankoviště Švédska - o slabý odvar toho absolutně nejlepšího.

Reprezentace Tre kronor nasadila na Turnaji čtyř devět hráčů z květnového šampionátu, z toho čtyři beky a dva gólmany. Útok tedy z velké části překopala.

U Spojených států už to bylo jen pět hokejistů, jmenovitě obránci Zach Werenski s Jakem Sandersonem a útočníci Brady Tkachuk, Matt Boldy a Brock Nelson.

Kanada z Prahy přivezla dokonce jen tři hráče - brankáře Jordana Binningtona, zadáka Coltona Parayka a útočníka Brandona Hagela.

Hlavně zámořští giganti tak dali dohromady takřka úplně jiné výběry. Samozřejmě mnohem lepší. S generačními talenty jako Sidney Crosby, Connor McDavid nebo Auston Matthews. Nepřekvapuje, že propluli do finále.

V takové konkurenci by Češi za všech okolností byli jasným outsiderem, větším než na posledním MS, kde se po příjezdu Pastrňáka a spol. této nálepky víceméně zbavili.

Poslední roky daly českému hokeji nebývalou vzpruhu. K medailím sice částečně pomohla absence nechtěných, ale nesporně silných Rusů, ovšem signálů, že to nejhorší pominulo a bude lépe, je plno.

Fakt, že se skoro devět let nehrály turnaje nejlepších proti nejlepším, nicméně zakryl nelítostnou realitu, že Česko stále kouká na záda pěti velmocem. A že je na tom na dospělé úrovni pořád hůř než kolem olympiády v Soči 2014, kde až do Turnaje čtyř proběhl poslední top turnaj čistě národních výběrů.

Tehdy Češi ještě měli dost hokejistů v NHL, aby z nich bez problémů složili tým. A mohli si nárokovat pozvánku na mezinárodní akci zámořské ligy. Jako se to ostatně stalo v případě Světového poháru 2016.