Krize, nerodí se děti. Prodává se víc vozítek pro psy než kočárků. Co hrozí?

"Úpadek plodnosti se týká všech částí světa," varovala v minulých dnech Natalia Kanemová, šéfka Populačního fondu OSN. Fond vydal ve stejný čas rozsáhlou studii o stavu světové populace - hovoří přímo o krizi. "Nazvat to krizí, říct, že to je realita -, to je podle mě posun," komentovala věc demografka Anna Rotkirchová, která studuje úpadek plodnosti v Evropě.

Česko je součástí trendu. Podle údajů Českého statistického úřadu se u nás loni narodilo pouze 84 311 dětí, což je nejnižší číslo od roku 1785, kdy se data o narození zaznamenávají. "Vývoj v dalších letech nevypadá růžově," píše doplňující zpráva výzkumné agentury STEM o budoucnosti zakládání rodin. Vzrostl také průměrný věk matek při narození prvního dítěte - nyní činí 29 let.

Hluboko pod záchovnou hranicí

Důležitou metrikou je úhrnná plodnost čili průměrný počet dětí, které se živě narodí každé ženě během reprodukčního věku (15-49 let). Ta by pro zachování stabilní populace měla být na úrovni 2,1 dítěte na ženu (0,1 zahrnuje možnost dětských úmrtí před dosažením dospělosti). V Česku se záchovné hranice naposled dosáhlo na začátku osmdesátých let, od té doby číslo klesá. Výrazný pokles republika zaznamenala v posledních čtyřech letech po pandemii nemoci covid-19: zatímco v roce 2021 činila hodnota 1,83 dítěte na ženu, loni už pouze 1,37. 

Propad světové plodnosti má závažné ekonomické a společenské důsledky. Populace do budoucna výrazně zestárne a dramaticky se zmenší množina lidí v produktivním věku, kteří by udržovali nejen hospodářský chod, ale i obranyschopnost země. V současnosti zároveň není jasné, jak problém zvrátit. Fenomén zahrnuje spletenec faktorů ovlivňujících rozhodování jednotlivců s dalekosáhlým dopadem na osud kolektivu.

"Člověk, který to vysvětlí, si zaslouží Nobelovu cenu, ne za ekonomii, ale za literaturu," prohlásil na jaře americký ekonom Nicholas Eberstadt.

Japonský propad o 14 let dříve, než se čekalo

Neúčinnost přímočarých řešení ilustruje Japonsko. Tady úroveň plodnosti dlí pod záchovnou hranicí už od poloviny sedmdesátých let a tamní vlády se dlouhé roky neúspěšně snaží porodnost znovu nastartovat. Podle listu The New York Times zavádí Japonsko reformy zaměřené na podporu rodin s dětmi nejméně od devadesátých let - kupříkladu dává finanční odměny za každé narozené dítě, dotuje mateřské školy, tlačí na zaměstnavatele, aby rodičům s dětmi umožnili kratší pracovní dobu, a apeluje na muže, aby se více podíleli na domácích pracích a brali si otcovskou dovolenou.

Avšak nic z toho výrazně nepřispívá ke zvrácení nastaveného směru. Naopak -  na začátku června vydalo japonské ministerstvo zdravotnictví zprávu, že za rok 2024 zaznamenalo nejnižší počet novorozenců od konce 18. století.

"Znepokojení naléhavě rezonuje v politických kruzích v Tokiu s ohledem na fakt, že počet narozených loni spadl pod hranici 700 tisíc, což se přihodilo o čtrnáct let dříve, než vláda očekávala," píše deník The Times k demografické krizi Japonska. Země čelí rapidnímu stárnutí populace. Úhrnná plodnost je zde momentálně 1,15 dítěte na ženu. 

"Jižní Korea je v háji"

Ještě výrazně horší je situace v Jižní Koreji. Tam se sice loni podařilo míru plodnosti zvýšit - poprvé za posledních devět let -, avšak jen o pouhé tři setiny z 0,72 v roce 2023 na 0,75 v roce 2024. Takto nízké číslo znamená, že při zachování trendu vyplodí každých sto Korejců v reprodukčním věku pouze dvanáct vnoučat.

"Jde možná o nejnižší zaznamenanou míru v historii. Pokud trajektorie bude pokračovat, každá následující generace bude velikostí třetinou té předchozí," napsal na konci února Gideon Lewis-Kraus v analytické reportáži pro časopis The New Yorker. 

Lewis-Kraus popisuje projevy dlouhodobě nízké porodnosti v Koreji. Stovky mateřských škol se předělávají na domovy důchodců. Z volnočasových aktivit pro děti mizí kolektivní sporty jako volejbal a fotbal, protože není dostatek hráčů do počtu. Vymýšlejí se nové sporty pro jednotlivce a malé skupiny či se technologicky upravují ty staré - například roboticky modifikovaný stůl na ping-pong, u nějž může dítě hrát samo proti sobě. Mnohé třídy mají pouze několik žáků a dětem se dostává velice málo kontaktu s vrstevníky.

"Výhodou je, že jsme si se studenty ohromně blízko," popisuje situaci jeden jihokorejský učitel, "nevýhodou zase to, že se nenaučí socializovat ve skupinovém kontextu," dodává.

Minulý rok se v Jižní Koreji prodalo více vozítek pro psy než kočárků pro děti. Lewis-Kraus poznamenává, že je v Soulu velice obtížné sehnat jakékoliv hračky. "Zverimex pro mazlíčky je ale prakticky na každém rohu," dodává. Tamní kultura mladých lidí podle něj nepovažuje rodičovství za něco, co by přinášelo naplnění nebo potěšení, a matky se často setkávají s opovržením.

"Lidé se o matkách vyjadřují jako o ‘hmyzu’ nebo ‘parazitech’. Pokud vaše dítě způsobí jen trochu hluku, někdo vás okamžitě probodne pohledem," vypovídá jedna respondentka v reportáži.

Mnozí berou demografický kolaps Jižní Koreje jako hotovou věc. "Korea je úplně v háji," prohlásila loni Joan Williamsová, profesorka z Kalifornské univerzity v San Francisku: "Mimo masivní pandemii či válku jsem nikde neviděla tak nízkou míru plodnosti. Ta čísla volají po národním nouzovém stavu," dodala. Dle ní za tím stojí stejné extrémní pracovní návyky, jež od padesátých let vytvořily korejský ekonomický zázrak, a nyní rozkládají tamní společnost zevnitř. 

Mladí dospělí bez vztahů a bez sexu

"Být ambiciózním zaměstnancem a zároveň mít rodičovské zodpovědnosti se v Jižní Koreji bere jako něco téměř nemožného," zdůrazňuje Williamsová. Zásadní faktor podle ní představuje skutečnost, že zakládání rodiny je velice neatraktivní vyhlídka pro ženy. Na ty totiž podle jihokorejských společenských norem dopadá veškerá tíha starání se o potomky a o domácnost, zatímco muž je povětšinou nepřítomný, tedy v práci snaže se stoupat po kariérním žebříčku. 

To často vede k výrazné neochotě nejenom mít děti, ale i uzavírat vztahy. V posledním desetiletí se počet uzavřených manželství propadl o čtyřicet procent. Dochází také k genderové polarizaci, kdy se obě pohlaví sobě navzájem čím dál více odcizují.

"Mladí lidé spolu nemají sex ani pro zábavu, natož aby se ještě rozmnožovali," píše Lewis-Kraus. Politický analytik John Lee hovoří o tom, že Jižní Korea by měla být varováním a lakmusovým papírkem pro zbytek světa. 

Ačkoliv to není tak výrazné, příbuzné jevy se objevují i na Západě, kde se ukazuje, že mladí dospělí mají méně sexuálních zkušeností a romantických vztahů. Vývoj je znatelný i v Česku. Z loňského výzkumu Czechsex vyplývá, že bezmála polovina mladých lidí ve věku 18-25 let u nás neměla nikdy dlouhodobý partnerský vztah. Z toho 54 procent mužů nikdy nemělo sex. U žen je to 30 procent.

"Překvapilo nás to velké číslo u mužů. Čekala bych, že je u nich ta sexualita více přijatelná a je pro ně méně stigmatizující mít příležitostný sex," komentovala pro Hospodářské noviny nález Anna Ševčíková, výzkumnice z Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity v Brně.

Destigmatizace bezdětnosti a fenomén DINK

O stigmatizaci se více hovoří i ve spojení s klesající porodností. "Podle výzkumníků z Queen’s University v Belfastu se odhaduje, že 20 až 23 procent západní dospělé populace bude bezdětných. Nicméně ačkoliv se bezdětnost stává více normalizovanou, mnozí lidé stále čelí sociálnímu stigmatu za to, že se rozhodli nemít děti, protože to podrývá tradiční rodinné normy," napsala loni Ellie McDonaldová, novinářka deníku The Times. 

V textu popisuje rostoucí podpůrnou síť ve Velké Británii, která má za cíl bojovat proti společenským tlakům mířícím na ty, kteří si dobrovolně zvolili bezdětnost. Ve Spojených státech se zase stává populární fenomén DINK (zkratka pro "dvojitý příjem, žádné děti", anglicky "Dual-Income, No Kids"), který označuje páry, jež upřednostňují zážitky a osobní rozvoj před výdaji spojenými s péčí o děti. 

Podle Libby Rodneyové, šéfky strategie agentury Harris Poll, ovšem nejde nutně o odmítnutí rodičovství jako takového jako spíše o reakci na zvyšující se životní náklady. "Je to generační odpověď na ekonomické trauma, které vnímá finanční jistotu jako ultimátní luxus," komentovala fenomén pro časopis Forbes.

Problém jednotlivce

Destigmatizační iniciativy také odkrývají jeden z důvodů, proč vyzkoušené veřejné politiky na podporu porodnosti bývají tak neefektivní. Novinářka Elizabeth Nolan Brownová upozorňuje na to, že v jádru problému je snaha o kontrolu na úrovni populace, která bude ovšem vždy závislá na rozhodování na úrovni jednotlivce, zejména na úrovni jednotlivých žen, přičemž autoritativní tlak seshora může mít zpětný ráz. 

Připomíná, že Jižní Korea za posledních šestnáct let utratila více než 200 miliard dolarů na podporu rodičovství, aniž by to zemi výrazně pomohlo. "Odpověď na demografický posun bude vyžadovat hodně kreativity a také pokory ohledně toho, nakolik může veřejná politika ovlivnit množství narozených dětí. Plodnost, spolu se všemi individuálními rozhodnutími, která se jí týkají, je možná příliš velký problém na to, aby jej i ty nejmocnější vlády mohly ovlivnit," dodává Brownová.