Případ, z něhož mrazí. Ředitel ústavu pro rizikové děti popsal zásadní chybu systému

Za hranicí zákona se poprvé ocitli, když jim ještě nebylo 15 let. Mají zkušenost s drogami, na kontě loupežná přepadení, znásilnění i pokusy o vraždu. Řada nezletilých s poruchami chování ale i několik let po prvním závažném trestném činu, za který nejsou trestně odpovědní, navštěvuje běžné základní školy nebo má nárok na vycházky bez dozoru.

V Česku je 28 výchovných a 13 diagnostických ústavů. Jde o zařízení pro děti a mladistvé, kteří jsou buď nezvladatelní, nebo trpí některou z duševních poruch, kvůli které je jejich volný pohyb mezi vrstevníky nebezpečný. Příběhy, které tyto děti psaly, než se ocitly v takzvaném pasťáku, jsou hodně podobné.

"Chlapec fungoval na normální ZŠ, měl tam krádeže a užívání drog. Měl tam pokus o vraždu," popisuje Rudolf Jakubec, ředitel výchovného ústavu Boletice.

S kamarádem šel do opuštěného domu a dostali se až do nejvyššího patra. Tam ho před otevřenou výtahovou šachtou nechal dřepovat. Následně do něj strčil. Chlapec padal volným pádem až na dno výtahové šachty, tedy deset a půl metru.

​Přestože čtrnáctiletý agresor ho na dně šachty nechal ležet, aniž by mu přivolal pomoc, napadený chlapec přežil. To ale není jediný příběh jeho krutosti. V chatové oblasti spolužačku chladnokrevně zabil. Její tělo pak rozřezal na kusy.

"Pro mě bylo nepochopitelné a nepochopím to do dneška, že tam byl pokus o vraždu, bylo tam týrání zvířat opakované ve velkém. A přesto tento jedinec nebyl v ochranné výchově. A došlo to tak daleko, že bohužel zabil třináctiletou holčičku," pokračuje Jakubec. 

"Tento chlapec se k nám dostal druhý den po tomto skutku. V té době mu nebylo 15, takže nebyl trestně odpovědný. Zjistilo se, že chlapec má závažnou parafilickou diagnózu. Byl zjištěn pedofilní sadismus. Tento chlapec nelitoval svých činů. Znali jsme výsledky testosteronu a přiznával, že to puzení zabíjet stále má," dodal ředitel ústavu. 

Chyba systému

Kradou, přepadají, v některých případech znásilňují, a dokonce vraždí. Přesto mají práva na to každý den chodit bez dozoru mezi nás a naše děti.

"Já jsem ho měl pouštět na vycházky. Než se ten jeho čin vyšetřil, tak byl rok v režimu předběžného opatření, takže ze zákona má tento chlapec nárok na vycházky. Asi jako každý jiný. Je to nesmysl a takovýto jedinec nemůže přijít mezi lidi, je to nebezpečné pro každého, koho potká," vysvětluje Jakubec, jak to v praxi funguje. 

​"Mnohem víc dětí máme s ústavní výchovou. Bohužel v tom vidím velký problém, kdy děti, které páchaly činy jako loupežné přepadení nebo znásilnění, nedostanou režim ochranné výchovy a jsou v režimu ústavní výchovy," upozorňuje dále. 

Tito jedinci se pak mohou volně bez dozoru pohybovat mimo areál v rámci vycházek. Většina odborníků nad systémem kroutí nevěřícně hlavou. "Zrovna na tomto případu si myslím, že náprava rozhodně v současné době není," říká psychiatrička Nikol Přibilová. 

Takových jedinců je v ústavu celá řada. Než systém zareaguje a konfliktní a agresivní jedince odebere z běžných základních škol a rodin a přemístí je lidově řečeno do pasťáků, trvá to mnohdy i čtyři roky. Během té doby často napáchají nevratné škody, a to nejen na majetku. Docela běžně například šikanují a trýzní spolužáky i pedagogy ve škole.

"Celý systém, který má moderovat ten stav, je nefunkční," konstatoval zástupce ředitele děčínské ZŠ Ondřej Michálek. 

​Podle odborníků nesou velkou část viny pedagogicko-psychologické poradny, které učitelům doporučují s agresory na běžné škole dál pracovat a nezvladatelné dítě například pomocí terapií začlenit do kolektivu. "To absolutně nejde. Kdo si tohle myslí, tak je buď na psychofarmakách, nebo je úplně mimo realitu," kroutí hlavou expert na oblast školství Karel Rajchl. 

Pokus o začlenění do společnosti

"Co se týče systému práce s nezletilými, v České republice je stejně jako v zahraničí, klíčovým opětovný proces začlenění do společnosti. Z toho důvodu existuje v České republice například Probační a mediační služba nebo systém sociálních kurátorů. Zejména u mladistvých je klíčové podpořit jedince, aby nedocházelo k jejich celoživotnímu pobytu v detekčních zařízení, což je i velmi nákladné pro státní rozpočty," říká k problematice mluvčí ministerstva školství. 

Po zavedení inkluze navíc ředitelé ústavů prý vnímají tlak, aby se počet výchovných a diagnostických ústavů snížil, nebo v ideálním případě, aby byly zrušeny úplně.

"Tohle když jsem prvně slyšel, tak jsem nevěřil vlastním uším i očím. Z mého profesního hlediska by toto bylo naprosté šlápnutí vedle," varuje Rajchl. 

kak, TN.cz