Srnčí apokalypsa. Dobrovolníci s drony a termokamerami předchází masakrům na loukách

"Začíná to v polovině května. Mláďata se na lukách se rodí od dubna až do června v závislosti na tom, o jaký živočišný druh se jedná. Sezona, kdy na louky chodíme kvůli srnčatům, ale i zajíčatům a dalším, je hlavně květen červen," popisuje Pavla Benettová z iniciativy Stop sečení srnčat. Podle odhadů myslivců zemře v Česku pod sekačkami až 60 tisíc srnčat každý rok. Na některých loukách tak může zahynout až 80 procent mláďat. Tedy nejen srnčat.  

Kromě zajíčat dobrovolníci zachraňují ježky či nachází i vejce kachen, bažantů či hnízda drobných pěvců. "Takže když najdeme třeba skřivánčí hnízdo, které termokamera vidí i z výšky 80 až 90 metrů, tak to se označí, dá se tam laťka s reflexní látkou. Domluvíme se pak s traktoristou a ten to místo obseče, protože hnízda samozřejmě není možné přemisťovat jako ostatní mláďata," vysvětluje Benettová.

Čeští zemědělci mají ze zákona povinnost nahlásit sečení louky místním myslivcům, kteří by ji měli kvůli mláďatům projít. Poslední roky pak mnohdy pomáhají i dobrovolníci. A také drony s termovizí. Při přeletu zaměří a označí souřadnice, kde leží mládě. Myslivci a dobrovolníci pak místo ohraničí páskou, přikryjí srnčata koši nebo je odnesou pryč.

"Pro mě je to dvanáctý rok v terénu, ale sedm let jsme chodili vyhledávat pěšky v rojnici, ale tam byla úspěšnost s otazníkem, i když jsme toho dost nacházeli. A teď už pátým rokem létáme s drony s termovizí. Už si to bez nich nedovedeme představit," říká Benetová.

Najít zvěř ještě před sečí je zásadní. Mláďata totiž před strojem neutečou a řidič je zase neuvidí. "Nyní jsou v trávě většinou srnčata. Když se ve vysoké trávě přikrčí, nemáte šanci je vidět," říká místopředseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jan Staněk. "Je to pro ně způsob ochrany, protože predátor se běžně přes den na louku nevydá. Ale příroda nepočítala s žacími stroji, jejichž záběr je 12 metrů a výkon takový, že kolikrát neuteče ani dospělý jedinec, který tam třeba usne v porostu," dodává Benettová.

Když se seče ráno, je podle Staňka ideální, když myslivci louku projdou jen pár hodin před tím. "Když srnky vyplašíte večer, oběhnou kruh a vrátí se na stejné místo. Když srnče odnesou večer, srnka ho do rána může odvést na stejné místo," říká. S tím, že ne vždy je možné sehnat dobrovolníky. "U menších ploch to obejdete sám. Ale i tak se to může stát, že nějaké zasečete," připouští.

Jak říká Benettová, v posledních letech sečení hlásí více zemědělců. "Ale samozřejmě ne všude. Pořád jsou prostě místa, kde to nefunguje. A když nikdo neví termín sečení, tak se tam nemůže udělat žádná opatření," říká.  "Z mých zkušeností a informací z mysliveckých kruhů mohu říci, že dodržování této povinnosti se výrazně liší," říká pak Andrea Güttlerová z Českomoravské myslivecké jednoty. "Bohužel, stále existuje značný počet zemědělců, kteří tuto povinnost buď neznají, nebo ji nedodržují. Důvodem může být časová tíseň, neznalost předpisů nebo nedostatečná komunikace. Nedodržování této povinnosti je jedním z hlavních důvodů vysokého počtu usmrcených srnčat, " říká.

Srnčata i další mláďata je podle dobrovolníků nutné přenášet v rukavicích, aby na nich neulpěl lidský pach a matka se jich opět ujala. Podle zemědělců se to ale ne vždy povede. "Mám i takové zkušenosti, že myslivci srnče odnesli, ale srnka už ho nepřijala a pak zemřelo hladem. Je to kus od kusu, ale někdy se to také stane," říká Staněk. 

Pokud srnče z louky nikdo neodnese, stroje jej mnohdy nezabijí, ale pouze zraní. "Nejhorší je, když je poškodíte. Useknete srnčeti nohy a ono není mrtvé," popisuje zemědělec. "Je vidět, že to lidem není jedno, protože každou chvíli někdo najde srnče, který žije a má třeba usekané běhy na levé straně, naříká, u něj stojí srna… To veřejnost vyburcuje, jelikož si uvědomí, jak strašné masakry na těch loukách jsou," dodává Benettová.

Podle myslivců pak kromě procházení luk za pomoci dronů mohou pomoci i akustické a pachové plašice či specifický způsob sečení. "Pokud je to možné, doporučuje se sekat louku od středu k okrajům. To dává zvěři šanci uniknout do bezpečí," dodala Andrea Güttlerová.