Trump je na straně Putina, protože jednání diktátora je jeho povaze blízké

V Evropě nás takové prohlášení nemusí šokovat. Zažili jsme obvinění Polska, že 31. srpna 1939 přepadlo rozhlasový vysílač v Gliwicích. Den poté Německo na Polsko zaútočilo, čímž dalo impuls k začátku 2. světové války. Na vysílač Němci zaútočili sami, aby si vytvořili argument k obhajobě napadení jiného státu, neváhali při tom zabíjet. Mimochodem, jedním z autorů této akce příslušníků SS byl u nás nechvalně proslulý Reinhard Heydrich.

Také ruské vojenské operace proti Ukrajině jsou už po celé desetiletí obhajovány lživými a vymyšlenými argumenty. Tři roky trvající agresívní válka je provázena mimořádně intenzívní propagandou zasahující nejen obyvatele Ruska a Evropy, ale celého světa. Ve Spojených státech byla mezi částí obyvatel zjevně úspěšná.

U Donalda Trumpa bychom mohli předpokládat, že je natolik nevzdělaný a hloupý, že ruské notičky bez váhání a pochyb o jejich pravdivosti přijme za vlastní. Také u té části jeho voličů, pro které je Ukrajina nesmírně daleko a slovo Trumpa svaté. Totéž ale přece neplatí o ministrovi zahraničí USA Marku Rubiovi nebo vyjednavačovi Keithu Kellogovi. 

Inteligentním republikánům je - věřme tomu - jasné, že Rusko je teroristický stát, velmi nebezpečný i pro USA. Že je Rusko agresor, že se na Ukrajině dopouští válečných zločinů, mučení, únosů, zotročování. Ostatně, aspoň část z nich vyjadřuje nad Trumpovým postojem opatrné pochyby.

Pravděpodobnější však je, že ani Donald Trump není tak hloupý, jak nyní působí. Ví, jak se věci mají, ale na pravdě a spravedlnosti mu prostě nezáleží. Vladimira Putina obdivuje, protože si dokázal vytvořit pozici, po které sám touží - je neomezeným vládcem, který nemá konkurenta, který si zajistil vládu až do smrti a který může umlčet, kohokoli se mu zachce. Jednat jako diktátor je Trumpově povaze velmi blízké.

Stejně tak rozumí Putinově snaze rozhodovat o cizím území a jiných národech. Sám má stejné sny - Grónsko, Kanada, Panamský průplav, Gaza. Od Putina se liší jen tím, že ho nenapadlo tato území vybombardovat. Naštěstí je špatný obchodník a nikoli válečník.

Ukrajina má smůlu, že nový americký prezident uvažuje úplně jinak než jeho nedávní předchůdci, kteří byli skutečnými republikány, například Ronald Reagan nebo George Bush starší. Trump nehledá spravedlivé, ale silové řešení. Nezajímají ho desetitisíce mrtvých vojáků, statisíce zmrzačených a zraněných, miliony uprchlíků, unesené děti. Zajímají ho splněné volební sliby, ukojení vlastního ega a ukrajinské nerostné suroviny. 

Je to strašný debakl americké role ve světové politice. Pokud bude Trump ve své linii pokračovat, bude jednou jeho odkaz stejně odpudivý jako ten Putinův. Pohled historiků však bojující Ukrajince nezajímá. Je takřka nemožné, aby "mírový" diktát Trumpa a Putina přijali, budou tedy bojovat dál, ovšem bez klíčového dodavatele zbraní. 

Výsledek války je stále víc nejistý. Linie, kde se nakonec boje zastaví, taktéž, ale může vést místy, která jsme si ještě nedávno nedokázali představit. Ty evropské vlády, které nekolaborují s Ruskem jako Maďarsko a Slovensko, se musí rozhodnout, jak dál. Poskytnou teď Ukrajině všechny zbraně, které mohou, budou jí pomáhat ještě víc než nyní? Nebo ji nechají padnout a budou intenzívně zbrojit, aby se připravily na chvílí, kdy Putin zaútočí třeba na Pobaltí? 

Druhá z těchto možností znamená podvolit se vůli diktátora a válečného zločince, nechat zotročit ukrajinský národ a napomoci vzniku nové mohutné uprchlické vlny přímo do Evropy.