Z hlubin antarktického ledu přicházejí záhadné rádiové signály, které odporují známým fyzikálním zákonům. Detekovány byly při pokusu zachytit nepolapitelné částice z vesmíru, takzvaná neutrina. Jenže směr a vlastnosti vln naznačují, že nešlo o běžný jev, který by šlo vysvětlit standardními modely částicové fyziky. Vědci proto přiznávají, že původ signálů je zatím záhadou.
Záhadné rádiové vlny, které vzešly z prostoru pod ledem Antarktidy, už téměř deset let matou světové fyziky. Detekovány byly v rámci experimentu ANITA (Antarctic Impulsive Transient Antenna), kdy přístroje nesené balónem ve výšce přes 29 kilometrů zachytily dva extrémně krátké rádiové pulzy. Ty přicházely z úhlu kolem 30 stupňů pod povrchem – tedy z hloubky, odkud by podle zákonů fyziky žádné vlny projít neměly.
"Rádiové vlny, které jsme detekovali téměř před deseti lety, skutečně přicházely z velmi strmých úhlů, asi 30 stupňů pod povrchem ledu," potvrdila Stephanie Wisselová, astrofyzička z Pensylvánské státní univerzity a spoluautorka nové studie. Vědkyně poskytla rozhovor americké stanici CNN. Sama byla podle svých slov nečekaným chováním signálů šokovaná.
Podle dosavadních fyzikálních modelů by totiž podobné signály měly být pohlceny horninami, než by se vůbec dostaly na povrch. Přesto se signály objevily – a navzdory snaze jiných výzkumných týmů se je zatím nikomu nepodařilo opakovaně zachytit. Týmy z observatoře Pierra Augera v Argentině ani Neutrinové observatoře IceCube na jižním pólu nezaznamenaly nic podobného.
"Náš nový výzkum naznačuje, že podobné signály zatím žádný jiný experiment, jako třeba ten observatoře Pierra Augera, nezachytil. To neukazuje na novou fyziku, ale spíš přidává další střípek do skládačky," zdůraznila Wisselová. Svůj výzkum skupina zveřejnila v prestižním vědeckém periodiku Physical Review Letters.
ANITA byla původně navržena k hledání vysokoenergetických neutrin – subatomárních částic, které mají téměř nulovou hmotnost a mohou procházet i hvězdami či galaxiemi bez interakce. Právě srážky těchto částic s atomy v ledu měly podle plánu vytvářet krátké záblesky rádiových vln, které by šlo zachytit. Jenže signály, které se objevily, byly jiného druhu – a navíc přicházely z nepochopitelných směrů.
"Pokud by šlo o neutrina, musela by procházet téměř celou Zemí. To ale podle standardního modelu částicové fyziky není možné," vysvětlil Justin Vandenbroucke, fyzik z Wisconsinské univerzity v Madisonu. ANITA tak podle něj detekovala něco, co nelze zařadit do známých fyzikálních procesů.
Za signály je temná hmota?
Vědci prověřili i možnost, že signály způsobily tzv. tau neutrina – vzácný druh neutrin, který dokáže při rozkladu znovu vzniknout. Jenže i tato hypotéza selhává. "Tau neutrina by musela přicházet velmi blízko horizontu – tak jeden až pět stupňů pod ním. My ale pozorujeme úhel 30 stupňů. To je příliš, částice by ztratily příliš mnoho energie," upozornila Wisselová.
Další hypotéza připouští i možnost, že původcem signálů by mohla být temná hmota – neviditelná složka vesmíru, která tvoří zhruba 27 procent jeho hmotnosti. Ani pro tuto teorii však zatím neexistují žádné přímé důkazy, jak poznamenal web Live Science.
Naději na posun v pátrání si vědci slibují od nového projektu PUEO (Payload for Ultrahigh Energy Observations), který má být do atmosféry nad Antarktidou vypuštěn v prosinci. Přístroj má být desetkrát citlivější než ANITA a vědci doufají, že dokáže zachytit další podobné signály. "Jsem nadšená. S PUEO budeme mít lepší citlivost. V zásadě bychom měli být schopni tyto anomálie lépe pochopit," říká Wisselová.
Na otázku, co přesně signály způsobuje, zatím nikdo nemá odpověď. Jak uzavírá fyzik a autor původního ANITA experimentu Peter Gorham: "Někdy je prostě potřeba vrátit se na začátek a zjistit, co ty věci vlastně jsou."
Průlom v boji proti HIV. Preventivní injekci vyvinul tým pod vedením českého vědce (6/2025):
TN.cz