OBRAZEM z Monaka: Přijeli jsme veteránem, byla z nás atrakce, líčí moderátor CNN Prima NEWS

Původní myšlenka přerostla v tradici. Oldtimer Express poprvé spojil milovníky veteránů předloni, kdy se na dvě desítky odvážných posádek vydalo skrz divoký Balkán do Istanbulu. I loňský ročník vedl na východ, to už výrazně početnější startovní pole triumfálně dorazilo k olympijskému stadionu v Aténách. Letošní cesta byla ale v lecčems výjimečná. Trasa zatím posledního ročníku Czech Oldtimer Express premiérově zamířila na západ. Na posádky čekalo slunné Azurové pobřeží a v závěru soutěže jeli účastníci se svými automobilovými skvosty doslova po stopách formule 1.

Cesta je cíl

Cílem není někam dojet, ale spíš se pořádně projet. Jinak tomu u veteránských soutěží ani být nemůže. Ideálně po těch nejkrásnějších, nejvíce panoramatických a nejzatočenějších silnicích, jaké daný region nabízí. A na to myslí i organizátoři Oldtimer Expressu, tým lidí, který se jinak stará o hladký chod Autodromu Most. Benzín a radost z jízdy je jim vlastní a na trase je to vidět. Už první etapa nabídla to nejlepší z šumavských zatáček a skončila u fascinujícího muzea BMW v Mnichově.

Druhý den posádky provázela malebná krajina alpského podhůří a vrcholem dne byl přejezd trajektem přes Bodamské jezero. Třetí den se téměř nejelo rovně. Cestu po dechberoucích silničkách švýcarského pohoří Jura kazil jen déšť. O den později už ale Francie ukázala svou příznivou tvář. Ráno v Grenoblu bylo sice téměř podzimně uplakané, ale cíl na okruhu Paul Ricard, někdejším domově Grand Prix Francie formule 1, už byl zalitý provensálským sluncem. Jaká to příjemná změna pro posádku, která byla čtvrtý den na cestě s historickým MG TA z roku 1937.

Po čtyřech náročných etapách přišly na Paul Ricard první okamžiky vydechnutí a nasávání zážitků. Na trati zrovna testovalo několik závodních týmů, které se o měsíc a půl později zúčastnily legendárního podniku 24 hodin Le Mans. Nejlepší způsob, jak po dni na cestě sledovat kroužení fascinujících speciálů po dráze, bylo usednout do restaurace s grandiózním výhledem na poslední dvě zatáčky a hlavní rovinku okruhu.

A pro umocnění dojmů z pobytu na slavné závodní dráze bylo vybráno i ubytování. Nedaleko závodiště Paul Ricard si v hotelu Grand Prix účastníci Oldtimeru vyzvedli klíče od pokojů na recepci, kterou zdobil zavěšený monopost mistra světa F1 Jensona Buttona. To vše byl ale jen předkrm před závěrečným dnem.

Když je stát zároveň tratí F1

Poslední den cesty vedl okružní trasou po Azurovém pobřeží s cílem v Nice. Ale ten pravý vrchol letošního Oldtimer Expressu přišel ještě před šachovnicovou vlajkou. Příjezd do monackého knížectví je neopakovatelným zážitkem. Před několika lety jsem takovou cestu absolvoval vlakem z Nice. Je to rychlé, trvá to přibližně půl hodiny, ale většinu cesty strávíte v tunelech a v Monaku zastavíte na nádraží vytesaném ve skále. Pokud ale budete někdy mířit do Monaka beze spěchu, zkuste to autem přímo po pobřeží. Klikatá středomořská silnice nás vedla vesničkami, kde mají své vily Elton John či Bono Vox. A pak to přijde.

V nenápadném městečku jsme dojeli na kruhový objezd, pokračovali po něm rovně, minuli stožár s monackou vlajkou a policisty v nažehlených uniformách a rázem jsme z Francie přejeli do knížectví. Pak ještě rychlý průjezd tunelem a na druhé straně jsme vyjeli rovnou mezi zatáčkami La Rascasse a Anthony Noghes. Hned naše první metry ujeté po monackých ulicích vedly po legendárním okruhu formule 1. V Monaku je totiž městská ulice a závodní okruh pro „královnu motorsportu“ jedno a totéž.

„Veškeré přípravy v Monaku startují už osm týdnů před prvními závody, takže někdy na přelomu března a dubna, záleží na tom, jaký je v Monaku v daném roce závodní kalendář. Na trati se v několika místech musí pokládat nový asfalt na běžnou ulici, což se ale dělá přes noc, takže to nepůsobí až takové problémy,“ vyprávěl mi v Monaku kamarád Ludovic Peze. V knížectví se narodil a k motorsportu má velmi blízko, s vlastní společností totiž zastupuje profesionální piloty.

Teprve při projíždění po monacké trati si uvědomíte, jak je tady každoročně na konci května formule 1 blízko každodennímu životu místních. Při sledování Grand Prix v televizi vidíte jen luxus, celebrity, jachty v přístavu a dvacet vozů, které se řítí po trati v husté městské zástavbě. Až na místě ale pocítíte, že hned za svodidly je na hlavní rovince ukrytý supermarket. Že je pro závody nutné odmontovat z křižovatek ostrůvky, značky i semafory. Že místní dopravní podnik musí zrušit autobusovou zastávku, protože po ní povede ideální závodní stopa Maxe Verstappena či Lewise Hamiltona.

I pilot F1 musí zpomalit na padesátku

Do Monaka jsme přijeli krátce po závodech elektrické formule E a pochopili jsme trochu, jak tohle město vlastně může fungovat. Hned po závodech se na určitých místech rozpojí svodidla, znovu se zprovozní ulice a život se zase na pár týdnů vrátí do normálu.

„V květnu tu může být doprava opravdu problémová, protože se tu musí vše na poslední chvíli předělávat. Když jste v Monaku mezi závodními víkendy, tak se tu proplétáte mezi pracovníky a technikou. Okruh se za plného provozu přestavuje z tratě pro formuli E na trať pro formuli 1. Během května tu není klid ani na chvíli. Přímo mezi formuli E a formuli 1 termínově spadá filmový festival v Cannes, což ještě zvyšuje provoz i v samotném Monaku. Rozhodně nechcete v těchto dnech projíždět knížectvím kolem čtvrté odpoledne,“ říkal nám Ludovic.

Okruh v Monaku jsme si projeli celý se štěstím, protože jednotlivé části jsou kvůli pracím na bariérách průběžně uzavírány. Za zatáčkou Sainte Devote jsme se dostali až ke slavnému kasinu, kde jsme byli hlavní atrakcí pro turisty z celého světa. Téměř devadesátileté vozy, včetně našeho MG, poutaly pozornost jako magnet natolik, až to muselo být líto majiteli před námi jedoucího Ferrari F40. Ale jak zaznělo už v úvodu, červeným Ferrari už v Monaku nikdo příliš neoslní. Od kasina vedla naše cesta dál skrz pravotočivou zatáčku Mirabeau do vlásenky u grandhotelu Fairmont, což je po všech směrech unikátní místo.

Ze všech tratí F1 na světě pojedete vlastním autem stejně rychle jako formule jen tady, protože v této prudké zatáčce musí i pilot F1 zpomalit až na městskou padesátku. Pak ještě slavný tunel a přístav, návrat na hlavní rovinku a odjezd z Monaka. Krásný zážitek, který ale veteránská technika protrpěla. Jak nám zpětně v cíli popisoval Lubomír Pešák z Veterán Areny Olomouc, jeho úchvatný Jensen S-Type rovněž z roku 1937 při popojíždění v uličkách málem přišel o spojku a spotřeba benzínu se vyšplhala k sedmdesáti litrům. Snad ale aspoň starožitnosti na čtyřech kolech ten den přinesly trochu radosti jinak nevrlým Monačanům.

„V těch hektických týdnech mezi závody je život Monačanů opravdu hodně narušen. Ať už se po Monaku chcete vydat kamkoliv, do práce, na schůzku, za přáteli, musíte si vždy propočítat, jak dlouho vám to v danou denní dobu bude asi trvat. A taky si musíte pečlivě promyslet, jakým způsobem se tam vlastně dostanete. Proto vám většina Monačanů řekne, že formuli 1 nemá rádo. Nicméně se naučili na formuli 1 vydělávat. Přes Grand Prix víkend zmizí z města, udělají si dovolenou a své vlastní byty pronajmou fanouškům. A vydělají si takhle nemalé množství peněz,“ pustil se do popisování života v knížectví Ludovic.

„Ten samotný víkend Grand Prix F1 je vážně šílený, protože v sobotu a v neděli má Monako třikrát až čtyřikrát vyšší počet obyvatel než obvykle. A vy navíc přemýšlíte o tom, jak se po svém vlastním městě vůbec někam dostanete. Všude jsou totiž samé ploty a zavřené brány. Kam jste běžně byli schopni dojít pěšky za čtvrt hodiny, to vám najednou trvá až čtyřikrát déle. Když ale milujete motorsport, tak to rádi vydržíte. Často v těch dnech můžete na ulici potkávat piloty či dokonce samotného knížete. Grand Prix Monaka je naprosto klíčová pro ekonomiku knížectví,“ zvedl Ludovic.

„Když si někdo stěžuje, tak by si měl také uvědomit, že tento jeden víkend naplní možná až polovinu ročního státního rozpočtu monackého knížectví. Takže ať už Velkou cenu máte rádi, nebo nikoliv, neexistuje jiná možnost, jak ji nahradit. Je klíčová,“ uzavřel své vyprávění jeden z mála Monačanů, který se na formuli 1 každoročně těší.

Průjezd Monakem byl jednoznačně největší perlou třetího ročníku Czech Oldtimer Express. Zakladatel akce a majitel mosteckého Autodromu Josef Zajíček už jistě spřádá plány na to, kam celá veteránská karavana zamíří v roce příštím. A co třeba sicilské Targa Florio, tedy Oldtimer Express po stopách Elišky Junkové?

Autorem textu je moderátor Nového dne na CNN Prima NEWS Jiří Šlégl, osobní účastník druhého a třetího ročníku Czech Oldtimer Express.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Mladí nechtějí auta kupovat, ale užívat, říká Velička z Toyoty. V čem vidí budoucnost?