Ostrovní detektivka Bora mohla být černým koněm. Kdyby postavy nebyly na zabití

Odlehlé, od civilizace odříznuté místo. Skupina lidí, kteří se navzájem neznají. Jedno tělo, pak další. A žádná možnost úniku. Dané dějové schéma patří mezi žánrové evergreeny, jehož původ můžeme stopovat někam do roku 1939, kdy vyšel mnohokrát zfilmovaný detektivní román Deset malých černoušků od Agathy Christie. 

Seriálová novinka Bora, kterou napsali Zdeněk Jecelín a Zuzana Mariánková, se hlásí ke stejné tradici. Deset cizinců, kurz během kterého se mají setkat se smrtí (byť jen v přeneseném významu), maják na izolovaném chorvatském ostrově a bouře zvaná místními "bóra", která je odřízne od světa. Duchovní guru Chail (Jan Révai) hned v prvním díle umírá násilnou smrtí a následují další úmrtí, odhalení a zvraty. Hodně zvratů.

Seriál vznikl v česko-slovenské koprodukci pod hlavičkou platformy Oneplay (dříve Voyo), pro kterou jde o výhodný model. Spolupráce přes hranice přináší dodatečné zdroje financování, rozmanitější herecké obsazení i vyšší pravděpodobnost zásahu na obou trzích. 

V pestrém a neobyčejně hvězdném ansámblu se vedle sebe octli Klára Melíšková jako ta nejobehranější karikatura příkré feministky, která nenávidí muže, Tomáš Maštalír coby mačo voják s PTSD, Zuzana Mauréry jako ezo matka, Vojtěch Kotek v roli tichého traumatizovaného intelektuála nebo Daniel Fischer hrající apokalyptického kazatele. Navenek to tudíž vypadá, že Bora je ukázkou chytrého pragmatismu z hlediska příběhového, producentského, castingového i žánrového.

Jenomže hlavním cílem tvůrců oproti zahraničním vzorům není vytvářet napětí a předkládat indicie, které povedou k identifikaci vraha nebo vrahů. Při sledování šesti hodinových epizod, oscilujících mezi mysteriózním thrillerem, fraškou, satirou o ezošarlatánech a vztahovým dramatem je ve skutečnosti čím dál těžší určit, co by oním cílem vlastně mělo být.

Postavy jsou obtěžkané vážnými psychickými problémy, přitom stereotypní. Autenticky trpí a zároveň se chovají jako nepravděpodobné komediální karikatury. Místo toho, aby se seriál nořil do psyché hrdinů a hrdinek, vyžívá se v jejich hysterických šarvátkách, které jsou občas proloženy mravoučnými promluvami plnými banálních metafor, někdy podávaných s nadhledem, jindy s vážnou tváří. 

Podobně autorský tým nešetří ani dějovými zvraty. Když dojde k asi patnáctému překvapivému odhalení jako z druhořadé telenovely, kde taky bývají všichni navzájem osudově propletení, divák ztrácí poslední důvod brát příběh a postavy alespoň trochu vážně. Jakkoli herci svým perfektním komediálním timingem a souhrou zachraňují, co se dá.

Zprvu poutavá detektivní linka postupně zaniká pod nesourodým mixem afektovaných reakcí a drásavého vyřizování účtů s minulostí. Zlověstnou atmosféru navozuje spíš generická hudba než soustředěná práce s prostředím starého majáku, odkud vyprávění neustále rušivě odskakuje na pevninu, kde se odvíjí drama Chailovy manželky (Anna Geislerová) a paralelní policejní vyšetřování.

Jednání postav postrádá uvěřitelné motivace, dialogy lehkost a vyprávění gradaci. Závěrečná epizoda spoléhá především na flashbacky a klopotné vysvětlování, co se vlastně stalo. Místo toho, abychom skládali indicie, dostáváme hotové odpovědi. 

Bora je přes atraktivní lokace, skvělé obsazení, slibnou výchozí premisu a sympatickou odvahu jít vlastní cestou nakonec prapodivně nevyváženým pokusem o syntézu mnoha žánrů. Světové ambice jsou zřejmé, ale výsledek má blíž k ukřičeným českým komediím s množstvím nesympatických, elementární komunikaci nezvládajících postav než k Agathě Christie.