Toulavé kočky v Česku: Jak jim pomoci a proč potřebujeme změnu legislativy?

Problém nekontrolovaného množení koček – Z jedné nekastrované kočky může za 8 let vzniknout až 2 miliony dalších.

Omezené kapacity obcí a útulků – Mnoho starostů nemá dostatek prostředků nebo motivace řešit situaci.

Návrh legislativních změn – Povinné čipování a státní kastrační program by mohly situaci zlepšit. Inspirace fungujícími modely v Belgii a dalších zemích.

Překážky v praxi – Nedostatečné zapojení úředníků, chybějící osvětové kampaně, problémy s registrací čipů.

Role dobrovolníků – Mnoho záchranných akcí a kastračních programů zajišťují neziskové organizace na vlastní náklady.

Toulavé kočky: Problém, který si žádá pozornost

Každý z nás se pravděpodobně setkal s opuštěnou nebo toulavou kočkou. Tito neviditelní obyvatelé ulic se často stávají obětí lidské lhostejnosti a absence systémového řešení. Jak vážný problém toulavé kočky představují a co s tím můžeme dělat?

Proč tolik toulavých koček?

Podle statistik může jedna nekastrovaná kočka během osmi let přivést na svět až dva miliony dalších koček. To přispívá k přeplněným útulkům a utrpení koček žijících na ulici. Tento problém nevzniká jen z důvodu množení, ale i kvůli tomu, že mnoho lidí kočky nezodpovědně opustí.

Jak rozeznat toulavou a opuštěnou kočku?

Rozlišení mezi toulavou a opuštěnou kočkou je složité. Jak upozornila Edita Pešková ze spolku Tlapky Mochov, v praxi se tyto kočky chovají stejně – snaží se přežít. Bez čipování nebo jiného označení je téměř nemožné zjistit, zda má kočka majitele. Obecně je ale pravidlo, že kočkou toulavou označujeme tu, která majitele má, opuštěnou pak takovou, která majitele nemá.

Co navrhuje petice Za změnu „ZÁKONŮ PRO KOČKU“?

Povinné čipování koček - podobně jako u psů, aby bylo možné snadno dohledat majitele, musí ale začít fungovat i státní registr, aby se zvířata na jednom místě i registrovala.

Kastrační programy - státní nebo krajské programy, které by zabránily nekontrolovanému množení.

Povinnost obcí postarat se o toulavé kočky –  jasně zakotvená v zákoně.

V Belgii už podobný model funguje, což přináší inspiraci i pro Českou republiku.

Autorkou petice je Kamila Dvořáková, účastní se jednání s politiky, spolky, kastračními programy i třeba Sdružením místních samospráv. Podle jejich zkušeností startu státního registru na čipování koček brání Ministerstvo zemědělství. „No, tak co se týče ministerstva zemědělství, tak to je velký odpůrce toho, aby se oba registry spustily najednou v podstatě pokud to není pro ně daná povinnost, tak oni prostě čekají na to, co vytvoří Evropská unie, to nařízení,“ řekla v podcastu Kamila.

Praktické překážky

Problémem není jen legislativa, ale i praxe. Mnoho obcí nemá kapacity nebo prostředky na kastrační programy. Navíc často chybí spolupráce mezi starosty a dobrovolnickými organizacemi. Podle Radka Bogdana z Útulku Měcholupy navíc chybí osvěta, jak problém řešit efektivně. Několik let již má Praha v rámci útulku Městské policie hl. m. Prahy v Měcholupech právě svůj kastrační program. Jednotlivé městské části si mohou odchyt a kastrace koček objednat, náklady hradí hlavní město, podle Radka ale zájem v posledních letech spíše klesá.

Role dobrovolníků

Neziskové organizace jsou často jedinou oporou pro opuštěné kočky. Dobrovolníci organizují kastrace, pečují o kočky a hledají jim nové domovy, přestože jde o velmi náročnou a nedoceněnou práci.

Co můžeme udělat my?

Zvažte adopci místo nákupu zvířat. Podpořte kastrační programy ve vaší obci. Hlaste nalezené kočky úřadům nebo útulkům. Přispějte dobrovolníkům, kteří se kočkám věnují. Ale hlavně, kastrovat své kočky, které pouštíme ven.

Toulavé kočky nejsou jen problémem obcí nebo spolků. Jsou to živé bytosti, které si zaslouží péči a respekt.