Vzácný poklad v želivském klášteře střežili mrtví. Teď ožil ve virtuálním světě

V dobách válek a nepokojů, kdy byl želivský klášter ohrožen, schovávali bratři své největší cennosti, včetně stříbrných a zlatých liturgických předmětů do trezoru. Přibližně od poloviny osmnáctého století jim za tímto účelem sloužila bývalá pohřební krypta pod podlahou kostela Narození Panny Marie, kterou pravděpodobně ještě před rokem 1720 na trezor přestavěl sám Jan Blažej Santini-Aichel. Právě on totiž začal v roce 1714 na pozvání tehdejšího opata kláštera řešit úpravu a dostavbu částečně vyhořelého kostela. Nelze ovšem vyloučit, že přestavba se odehrála už před jeho příchodem.

Santiniho trezor, jak se dnes část podzemí všeobecně nazývá, i zmíněné liturgické předměty byly nyní zdigitalizovány a jejich přesné 3D virtuální modely si mohou zájemci prohlédnout v právě zpřístupněné virtuální expozici. Dokumentační snímky z procesu digitalizace a další unikátní průletové animace jsou na stránkách Želivský poklad virtuální. 

"Nový způsob archivace a zpřístupnění historických artefaktů umožňuje badatelům z celého světa odborně zkoumat požadované předměty bez nutnosti cestovat tisíce kilometrů. Virtuální prostředí navíc nabízí i pohledy z úhlů, které by v reálném světě vůbec nebyly možné. Díky tomu lze odhalit i dosud zdánlivě neviditelné detaily a souvislosti. Veškerá data jsou už odborníkům na serverech kláštera přístupná. Nově si je může prohlédnout i široká veřejnost," vysvětluje opat kláštera Tadeáš Robert Spišák.

Vchod zakrývali mrtví

Začalo to jako oblíbená městská legenda o tajném podzemí. Při geofyzikálním průzkumu želivského klášterního kostela v roce 2007 experti z Jihočeského muzea a výzkumníci z občanského sdružení Naše historie objevili dosud neznámé prostory. Prvním z nich byla hrobka významného opata Siarda Falca. Skutečné překvapení však na badatele teprve čekalo za rozlehlou hrobkou bratří, která se nachází pod částí severní lodi kostela a pod sakristií. 

Jeden ze starých bratrů tvrdil, že "tam dole za zdí je ještě jedna hrobka, do které se leze po kolenou". Historka se tradovala v klášteře od nepaměti. Nikdo jí příliš nevěřil až do chvíle, kdy pracovníci o čtyři měsíce později při odvlhčování obvodové zdi kostela odkryli jakýsi větrací otvor, který v těch místech vůbec neměl být. Průzkumná kamera následně skutečně potvrdila další, dosud neobjevenou podzemní místnost. Nalezený otvor za sebou ve skutečnosti zanechali hledači pokladů, kteří pátrali po dalších neznámých podzemních úkrytech.

Domněnku, že objevený objekt opravdu sloužil jako trezor pro cennosti nebo jako úkryt pro lidi v době ohrožení, podtrhuje i dokonalé zamaskování vstupu i celého podzemí. Dokonce ani moderními přístroji nebylo možné utajené prostory spolehlivě detekovat. Původní vstup v kryptě bratří zakrývalo propadlo, na kterém ležely rakve a kosti mrtvých a ani v novodobé existenci kláštera si jej nikdo nevšiml. Tudy bylo nutné přes šachtu a po kolenou prolézt "suchým sifonem" pod tlustou zdí (aby úkryt nešlo odhalit poklepem) a teprve tehdy se člověk "vynořil" v další tajné místnosti.

Při odhalení v roce 2007 byl trezor na první pohled prázdný. Zda něco skutečně neukrývá, však bylo nutné potvrdit dalším průzkumem. Ty nejcennější věci se obvykle nepokládaly jen tak na podlahu, ale v rámci trezoru se ještě schovávaly, případně i zazdívaly do dalších prostor. Podobně byl ve středověkém trezoru v klášteře Milevsko ukryt i úlomek domnělého svatého hřebu z Kristova kříže. Během první obhlídky zdánlivě prázdné kobky jej badatelé neobjevili a odjížděli s prázdnou. Teprve až po dalších konzultacích se na místo vrátili a v dutině po vyhnilém trámu objevili poklad, o kterém se bude mluvit ještě velmi dlouho.

Obyčejná červená sklíčka?

Takzvaný želivský poklad obsahuje téměř stovku (přesně 86 kusů) nejrůznějších liturgických předmětů. Některé jsou stříbrné, jiné silně pozlacené, některé jsou z kovu obecného či dřeva a mají "pouze" historickou hodnotu. Kalichy, relikviáře, monstrance, kříže, svícny a různé nádoby. Část z nich zdobí barevná sklíčka, u některých odborníci s velkým překvapením zjistili, že to, co po staletí všichni považovali za obyčejné červené sklo, jsou ve skutečnosti drahé kameny - granáty. "Pokud plánovaný laboratorní výzkum potvrdí, že jsou to dokonce české granáty, patřily by mezi mimořádně velké," dodává Radek Hanus, přední odborník a soudní znalec v oboru drahé kovy a drahé kameny, který se na identifikaci drahokamové výzdoby z pokladu podílí.

Na digitalizaci všech předmětů pracoval Matěj Šindelář, který zhotovil i přesný virtuální model korunovačních klenotů. Stejně jako u svatováclavské koruny svůj postup koordinoval s předním zlatníkem a restaurátorem Andrejem Šumberou. 

Virtuální 3D modely umožní expertům zkoumat například výrobní postupy starých řemeslníků. Vše je nasnímáno s takovou přesností, že ve vyleštěném měkkém kovu lze vysledovat stopy obráběcího nástroje středověkého mistra a teoreticky tak rekonstruovat jeho způsob práce. I ten nejjemnější filigrán nebo emajlovou výzdobu na ploše pouhého centimetru čtverečního sil lze díky počítačovému modelu podrobně prohlédnout zvětšené na celou obrazovku. 

"Pro odborníky, ale i pro laickou veřejnost je nesmírně zajímavý model, kde jsme z předmětů odstranili všudypřítomný lesk zlata. V reálu si člověk ani neuvědomuje, co vše kvůli němu na daném objektu nevidí. Když však lesk digitálně potlačíte, rázem vystoupí i ty nejjemnější detaily. Je to, jako byste se dívali na úplně jiný předmět," popisuje Matěj Šindelář jednu z úprav, kterou během digitalizace pokladu experti provedli. Viditelný rozdíl si mohou čtenáři sami prohlédnout na přiložených fotografiích.

Kachličky "Made in Czechoslovakia"

Do želivského pokladu patří samozřejmě i samotná stavba, a tedy architektura želivského kláštera. Kostel, konvent, prelatura, a dokonce dochovaný barokní zahradní domek přistavený k původnímu středověkému opevnění (nazývaný domek s baštou). I těmto objektům a samotné kryptě odborníci vytvořili velmi přesné digitální kopie. Ty poslouží nejen pro studium badatelům, ale i v případě nutné rekonstrukce nebo dílčích oprav. Lze je jakkoliv podle potřeby "řezat", otáčet a samozřejmě i zvětšovat. Jsou tak přesné, že je z nich možno vypozorovat jednotlivé stavební fáze a i ty nejmenší nepřesnosti, kterých se dávní stavitelé dopustili. 

Právě díky skenování 3D laserem se v podobných situacích daří odhalit i případné tajné prostory, které sice pouhým okem nejsou viditelné, ale po přesném zaměření vyniknou v digitálním modelu. Například kvůli "nesmyslné" tloušťce zdi, zvláštnímu napojení jednotlivých částí a podobným náznakům.

Zda objevený trezor v těžkých dobách skutečně ukrýval některé z předmětů želivského pokladu nebo úplně jiné cennosti, dnes neumíme s jistotou říci. Indicie napovídají, že tomu tak být mohlo. Písemné záznamy se však o podobných úkonech z pochopitelných důvodů nevedly.

Při podrobném zkoumání trezoru však badatelé odhalili a ihned objasnili ještě jednu "záhadu". V zazdívce, kterou považovali za jednu z možných dalších středověkých skrýší, našli moderní bílé dlaždičky s nápisem "Made in Czechoslovakia". Vysvětlení bylo nakonec prosté. Do trezoru se nevědomky prokopali už dělníci, kteří někdy ve dvacátém století upravovali část podlahy kostela. Úlomky dlaždiček sem potom naházeli spolu s ostatním stavebním nepořádkem. 

Celý projekt digitalizace pokladu i samotného podzemí proběhl díky podpoře českého ministerstva kultury, Evropské unie a Národního plánu obnovy.